Ze všeho nejdříve si řekneme něco o samotné rostlině. Maca je taktéž známá pod názvy Maka a velmi často taktéž Peruánský ženšen, i když s ním botanicky nemá nic společného.
Charakteristika
Jedná se o rostlinu malého vzrůstu, chomáčkovitého vzhledu. Zoubkované listy jsou blízko země a vytváří malé samooplodnitelné kvítky šedobílé barvy. Z rostliny se používá hlízovitý kořen, vzhledově velmi podobný malé ředkvičce, obvykle šedobílé barvy, nicméně existují i červené a černé odrůdy s tmavě fialovou barvou. Maku je vhodné sklízet po sedmi až devíti měsících. Sušené kořeny je možné uchovávat po dobu mnoha měsíců, bez ztráty výživových hodnot.
Rostlina je velmi známá pro svou odolnost. Pěstuje se vysoko v Andách v nadmořských výškách 2500 – 4500 metrů nad mořem a řadí se mezi nejodolnější rostliny vůči mrazu.
Maca obsahuje 60-70% sacharidů, vlákninu, velmi malé množství tuku a 10-14% velmi kvalitní rostlinné bílkoviny. Maca je velmi významným zdrojem minerálů, zejména vápníku, draslíku, železa a jódu. Dále obsahuje zinek, síru, mangan, hořčík, fosfor a měď. Co se týče vitamínů, obsahuje velké množství vitamínu C, niacinu, řadu B vitamínů, včetně malého množství B12. Navíc je Maca bohatým zdrojem fytosterolů – jsou schopné odbourávat cholesterol.
Historie
Maca, konkrétně druh Lepidium meyenii, byl popsán botanikem Gerhardem Walpesrem v roce 1843. V Andách, kde se Maka pěstuje, je velmi nehostinná oblast s velmi intenzivním slunečním svitem, ostrými větry a mrazivým počasím. Těmto extrémním podmínkám a nevýživné kamenité půdě, která je v podstatě k zemědělství nevyužitelná, se tato šikovná rostlinka za staletí své existence plně přizpůsobila.
Víc informací nepotřebuji, chci si kořen Maca rovnou koupit
Maka byla podle odhadů domestikována zhruba před 2000 lety Inky, ale archeologické nálezy primitivních kultur napovídají, že využití maky pro zemědělství začalo mnohem dříve, kolem roku 1600 před naším letopočtem.
V devadesátých letech se Maka pěstovala pro komerční účely na ploše asi čtyřiceti hektarů, nicméně poptávka se neustále zvyšovala a kolem roku 2000 se pěstovala již na více než 1200 hektarech.